Romantická klasika o bohémovi, jehož velký nos velkého ducha značí. 

Hra o osudové lásce, která nebyla naplněna. Hra o snech, které se neproměnily ve skutečnost. Hra o životech, které protekly mezi prsty. Hra o lidech, ve kterých nalezneme sami sebe.

"Současný příběh velké lásky, která musí přemoct několik kil nadváhy. Hlavní hrdinka je totiž tlustá jak prase."

Hra současné autorky Viktorie Hradské: Commedia finita reflektuje život slavné české operní umělkyně Emy Destinnové a současně poukazuje na malost, závist a nepochopení, které ji po celý život obklopovaly. Ústřední postava – Ema Destinn – se na jevišti nikdy neobjeví. Vypovídají o ní čtyři postavy – průvodkyně jejího života: učitelka zpěvu, uklízečka, placená společnice a komorná.

Prý nám po něm Bůh posílal ohromně krásné vzkazy. A to ho kdysi vyhodili z konzervatoře pro nenapravitelnou nedbalost. Jmenoval se Bohuslav Martinů a málo kdo jej znal tak jako dvě mírně potrhlé Múzy Tery a Poly (Euterpé a Polyhymnia). Psal se rok 1939, Bohuslav žil v Paříži a právě se přihlásil do československé zahraniční armády, aby mohl svou vlast a hodnoty bránit proti nacismu. Co na to jeho Múzy? Jak se "Bohuš" z Vysočiny dostane až do učebnic po bok Bedřicha Smetany či Antonína Dvořáka?